Literární teorie

Ve velké stodole na rychle zhotovené vyvýšené tribuně byl již Major pěkně uvelebený na svém slaměném loži pod světlem lucerny zavěšené na trámu nad ním. Bylo mu dvanáct let.

Za trochu lásky šel bych světa kraj,

šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,

šel v ledu - ale v duši věčný máj,

šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy.

OTEC (podpírá Slavíka a vodí ho, starostlivě): Ať se krev rozproudí! Cítíte se?

SLAVÍK: Jako u vyjevení. Bojím se, že ničemu nerozumím.

OTEC: Není třeba rozumět.

Rozvážně se zvedl ze židle a přešel k nim po koberci, který pohlcoval jeho kroky. Trochu té strojenosti jako by z něho spadlo spolu s newspeakovými výrazy, ale vypadal mrzutější než obvykle, jako by mu nebylo po chuti, že ho vyrušil.

U schůdků spacího vozu stál mladý francouzský poručík v parádní uniformě a konverzoval s malým mužíčkem zachumlaným až po uši, takže z něho nebylo vidět nic než narůžovělá špička nosu a dva konečky vzhůru nakroucených knírů.

(...) kdosi mi dává pít a kdosi mi nabízí cigaretu, kterou neudržím, a kdosi se pokouší navléci mi střevíce a říká, že už to nejde, a pak mne napůl vedou a napůl nesou ze schodů dolů, do auta, jedeme, kdosi opět míří pistolí, je mi to k smíchu...

Chudoba je divná matka. Hned miluje a hned rdousí svoje děti s vášní matky krkavčí. Mstí se za ně i za sebe a světu na odiv předhazuje svoje ruce, jak jsou nevinné a čisté… Každý chudobný připadá si jako fyzický mrzák

voda je zarmoucená vdova

voda má

voda má popelem posypané vlasy

voda si na nás stýská

Když zpívala, hned vesele

spustili ptáci před okny nám.

Měla-li mráček na čele,

odletěli hned ptáci jinam.

Zmlkli jsme rázem, ztichl smích.

Učitel: Nepřeháním.

Ředitel: Ale přeháníte.

Učitel: No tak, trošku jsem si zapřeháněl.